Stránky

neděle 29. března 2026

Lidské kolovraty a zaseknuté desky

 

Chtěl bych poděkovat za milý komentář a omluvit se, že zde tento týden v podstatě nevyšlo, mrzí mě, ale stala se mi taková věc, kvůli které jsem neměl moc sílu. Další omluva vám patří za to, že si teď trochu postěžuji, dělám to nerad, ale z nějakého důvodu mě pojímá potřeba se z toho vypsat a možná to i vám poukáže na zásadní věc.

**********

Prvně, nejsem psychicky slabší a vydržím kde co, to je potřeba zmínit, ale na druhou stranu tři týdny jsou relativně dlouhá doba. Druhak, nemínil na nikoho ukazovat prstem konkrétně, to se prostě nedělá.


No, docházím na jisté lekce, malby, hodně mě to posouvá ve tvorbě, ale jedna žena v osazenstvu se zasekla a jako kolovrat se poslední tři úterky vracela ke stejným větám, což i přesto, že jsme pár let přátelé, notně vysílilo. Je lehce mentálně neznevýhodněná, má tendence opakovat se, vracet se k věcem, které jí leží v hlavě, a mě to až tak nevadí, beru ji takovou jaká je, jenže…


Dokud někdo opakuje pozitivní zážitky, vtipné historky, příjemné vyprávění o výletech, třeba společných, může jít dokonce o záležitost dobíjející baterky, avšak v případě toho, že se dotyčná osoba zacyklí v tom, že potřebuje každou lekci zopakovat něco negativního o lidech zrovna nepřítomných, jenže jsou také našimi společnými přáteli, vysiluje mě to a vysává.


Asi bych měl trochu přiblížit, co myslím. Nemám rád, negativní debaty za zády jiných lidí občas kamarádů, tím se všechno asi zhoršuje, ale hlavně nejde o to, že by oni vyloženě činili něco ošklivého, vlastně za ty věci nemůžou, například: Ten plete jména a zapomíná věci, ztratil se na výletě, nebo: deseti minutová relace o tom, že se autisté chovají občas nesnesitelně, nedá se s nimi vyjít, nedají si nic vysvětlit… či: Ta před lety řekla tohle a tohle tamtomu…


možná se trochu máčka, ale já si tak nějak odvykl nebo co, úplně mě to po těch třech lekcích za sebou úplně vyčerpalo, podpořené patlání se v minulosti z její strany. Poslední dobou moje sociální bublina mimo přátele ve městě a místní aktivity je úplně jiného rázu: žádné stěžovaní, klepy, politika… záchranáři, dispečeři, hasiči…. Učitelé, starší britské dámy a gentlemani, Skoti a jejich humor…. Žádný negativismus… to vám někdy všechno přiblížím, je to mnohem zajímavější než to takhle shrnout v kostce….. no, byl jsem až dodnes úplně nepoužitelný. Prostě mě kolovraty tohle typu úplně ničí, nedokázal jsem skoro nic dělat, nemaloval jsem, nekreslil jsem, nepsal jsem, stěží zvládal existovat. Tato situace se bude muset řešit. Bojím se ale, že nemám jak kamarádce pomoci a zároveň se asi sama neodsekne. A možná jsem se někam posunul já… snad ne špatným směrem.


Omlouvám se ještě jednou, rozepsal jsem pár dalších postů, pokusím se je dodělat. Omlouvám se, že občas taky brblu a že mi je české stěžování si na všechno cizí a občas nemám s ním trpělivost. Opatrujte se.


úterý 24. března 2026

Kdo jsou / jsme Skotští Gaelové?

  Předem tohoto článku bych rád podĕkoval za milý komentář, který mĕ okamžitĕ nakopnul a přispĕl k tomu, že se mi nechce otálet s dalším psaním, velmi mne potĕšil. Dĕkuji za přivítání tady a pojďme to vzít pĕknĕ od začátku, nĕco o skotských Gaelech, jejich identitĕ, kultůře, ale zatím v trochu širším mĕřídku pro nastínĕní základních pojmů.


Vypůjčím si úvodem citát z Wiki, protože bych to asi lépe nezhrnul, ale pak se na to podíváme trochu víc. Takže, encyklopedie říká: Skotští Gaelové (Gàidheil) jsou původní keltská etnická skupina žijící ve Skotsku, jejichž identita je úzce spjata s jazykem Scottish Gaelic (Gàidhlig), tradiční hudbou, klanovým systémem a historickým propojením s Irskem. Gaelové jsou součástí širší skupiny insulárních Keltů, původnĕ rozšířených v Irsku, Skotsku a na ostrovĕ Man. Skotská vĕtev vznikla migrací z Irska do oblasti Dalriada (západní Skotsko) v raném středovĕku. Dál Riata (nĕkdy psáno jako Dalriada) bylo starovĕké gaelské království, které se rozkládalo na území západního Skotska a části severního Irska.

Jedním s klíčových prvků gaelské identy jsou příbĕhy a jazyk, mají pestrou mýtologii a kulturu, které mýtické záležitosti, které si tak pevnĕ spojujeme se Skotskem jsou vlastnĕ gaelské. Jejich jazyk - Scottish Gaelic (Gàidhlig) – Skotská gaelština není jen komunikačním prostředkem, ale i nositelem tradic. Dnes je gaelic minoritním jazykem, ale stále živým, zejména v Highlands a na Hebridách. Probíhají rozsáhlé snahy o revitalizaci:

  • školní výuka,

  • komunitní projekty,

  • média (BBC Alba),

  • kulturní festivaly.

Tradiční gaelská hudba zahrnuje piobaireachd (píšťalová hudba), waulking songs (pracovní písnĕ žen), balady a tance jako ceilidh. A v umĕní bychom se dále mohli zaobírat bardickou tradicí, které se s Gaeli také pojí. Bardové byli profesionální básníci a historici, kteří udržovali genealogie klanů a kulturní pamĕť. Bardická poezie patřila mezi důležitá pojítka mezi Skotskem a Irskem. Současná vĕda zdůrazňuje, že gaelská identita nebyla nikdy jednotná — existovaly rozdíly mezi regiony i mezi Skotskem a Irskem. A dnes je Scottish Gaelic vnímána jako kulturní dĕdictví, které propojuje moderní Skoty s jejich minulostí.

Hodnĕ blízká mi je z nĕjakého důvodu gaelská mýtologie. Monument hlavy koní ve Skotsku asi vĕtšina z vás znát budete. Já se teda chci vĕnovat gaelské mýlogii více a do hloubky pozdĕji, takže se nyní nebudu moc rozepisovat ale nĕco trochu zmíním.

🐎 Kelpie (Each-Uisge / Kelpie)

Doslova "Vodní kůň", je mýtické stvoření, které se má mĕnit v krásného konĕ při břehu jezera, buď v bílého nebo černého, to "krásného" je ohrovnĕ důležité, protože svou elegancí a oslnivou krásou láká Kelpie samotáře a následnĕ promĕnivší se zpĕt nestvůru jen podobnou koni, třeba hnijcí, kostlivce, zapáchající, prostĕ ošklivou a topící nešťastníky ve vlnách svého jezera. Each "Ech" = Kůň, uisge "iške" = voda, gaelština skrývá prohozené podstatné a případné jméno oproti češtinĕ, ty přepisy prosím berte jako přibližné, výslovnost je složitĕjší.

🧚 Sídhe / Aos Sí – lidé z kopců

To jsou zase takové gaelské víly, ale ne moc roztomilé. Jde o mocné bytosti z paralelního svĕta, často krásné, nebezpečné a nevyzpytatelné.

Patří sem:

  • Bean Sidhe (Banshee) – vĕštkynĕ smrti

  • Leanan Sídhe – múza, která inspiruje umĕlce, ale vysává jejich životní sílu

  • The Gentry – "ušlechtilí", aristokracie vílího svĕta

Gaelové je brali/ berou vážnĕ — nebyly to pohádky, ale součást krajiny a každodenního života.

🐉 Beithir – skotský "drak"

Není to klasický drak, ale obří had s jedovatým dechem. Žije v horách a roklích Highlands. Jeho jméno se objevuje v mnoha místních povĕstech, často spojených s bouřemi.

👻 Bean Nighe – pračka u brodu

Skotská varianta banshee. Je to duch ženy, která pere zakrvácené oblečení tĕch, kdo brzy zemřou. Nĕkdy se dá přemluvit, aby prozradila, jak se osudu vyhnout — ale jen pokud se k ní človĕk přiblíží správnĕ.

To je výčet mých velkých oblíbenců. No, protože jsem dnes hodnĕ unavený, bolí mĕ nohy po 25k kroků, tak to zde ukončím, ale slibuji pokračování brzo, nevyčerpal jsem materiál naťuknutý zmínĕným komentářem, ale rád bych to provedl řádnĕ. Brzy se ozvu, zatím se opatrujte a kdyby cokoliv, stačí nechat komentář.

středa 18. března 2026

POSTCROSSING: Dělá mi radost dělat radost druhým.

 

Dneska bych se chtěl věnovat tradici, zálibě a kapce radosti pro druhé, protože přesně takhle vnímám projekt poscrossing, ke kterému jsem se před lety přidal a s větší pauzou v něm zase pokračuji. Možná by bylo fajn neznalým nastřelit v úvodu, o co jde, že? Ať to není: Sakra, Vikouši, o čem to zase meleš? Tohle jsem v životě neslyšel/neslyšela.

Dobře, rád Postrcrossing nejdřív přiblížím. Jedná se o posílání pohlednic. Zaregistrujete se na oficiální stránce, zadáte tam svou adresu (někdo používá P. O. Boxy, nezáleží na tom) a něco o sobě. Poté si vylosujete adresy těch, kteří se také zaregistrovali, a kolik pošlete, tolik obdržíte –


Takové vzájemné zasílání kapek radosti. Není dovoleno dožadovat se konkrétních typů pohledů, ale smíte poradit, co vybrat pro ty, co tápou, Nikdo se tím řídit nemusí. Každá pohlednice dostane svůj unikátní kód, který na ní připojíte a dotyční pohled pod tímto kódem zaregistruje, jakmile je doručen.

Přišel jsem na to, že miluji dostávat pohlednice, ale ještě víc je miluji posílat, protože lidé mají z nich prostě radost. Kolikrát mi poděkování, které můžete při registraci doplnit, zlepší den, náladu a někdy se dozvím i zajímavé věci, něco z životů náhodných osob, což může být i inspirující. Je sice pravda, že tato záliba docela žere peníze, ALE já si myslím, že dělám svým způsobem smysluplnou činnost a že udržovat tradici posílání pohlednic živou má cenu. Na druhou stranu mě to ponouklo k další myšlence a zjevně bude nyní ode mě odcházet méně pohledů na vylosované adresy systémem, ale počet pohlednic zůstane stejný, důvod je jednoduchý, našel jsem skupiny lidí, které potřebují světélko radosti mnohem více. A ano je důvod proč tento článek vyšel po tom předchozím. Děkuji za přečtení a brzo se zase „uvidíme.“


úterý 17. března 2026

📰 Edinburgh: Šestnáctiletý Brodie se po týdnu na ventilátoru probudil z kómatu

 


📰 Edinburgh: Šestnáctiletý Brodie se po týdnu na ventilátoru probudil z kómatu

První, co udělal, bylo setřít slzy své přítelkyni

Šestnáctiletý Brodie Thomson z Denny byl minulý týden vážně zraněn, když ho při práci na bytovém domě v Kirkcaldy zasáhl padající kus lešení. Utrpěl těžké poranění hlavy a byl převezen do Royal Infirmary of Edinburgh, kde strávil šest dní v umělém spánku na ventilátoru.

🔹 Probuzení, které všem ulevilo

Rodinný přítel Lee Combes uvedl, že Brodie se začal probouzet a dýchat sám.
Není ještě plně komunikativní, ale udělal gesto, které všechny dojalo:

Když viděl, že jeho přítelkyně pláče, zvedl ruku a setřel jí slzy z tváře.

Podle rodiny je při vědomí, vnímá své okolí a snaží se reagovat.

🔹 Podpora komunity

Lee Combes a jeho firma Windsor Interiors založili sbírku na podporu Brodieho zotavení.
Vybralo se už přes £6,000.

🔹 Jak k úrazu došlo

  • Brodie pracoval na bytovém domě vlastněném Fife Council.
  • Právě skončil pauzu na oběd, když na něj dopadl kus lešení, které se demontovalo.
  • Utrpěl vážné poranění hlavy a byl okamžitě převezen do nemocnice.

🔹 Vyšetřování

Případ vyšetřuje Police Scotland i Health and Safety Executive.
Lešení bylo subdodávkou firmy J Wallace Scaffolding, hlavním dodavatelem prací byla AC Whyte.

Fife Council uvedla, že spolupracuje s vyšetřovateli a jejich myšlenky jsou s Brodiem a jeho rodinou.


Zdroj a celý původní článek: Zde.

📰 East Lothian: Muž brutálně napadl partnerku, škrtíl ji do bezvědomí a vyhrožoval, že ji rozseká sekerou

 17.03. 2026

📰 East Lothian: Muž brutálně napadl partnerku, škrtíl ji do bezvědomí a vyhrožoval, že ji rozseká sekerou

Jednatřicetiletý Arnoldas Ciucelis, původem z Litvy a žijící ve východním Lothianu, byl odsouzen na více než tři roky za brutální domácí násilí vůči své partnerce. Incident vyvrcholil v únoru 2023 v obci Gifford, ale jeho násilné chování trvalo několik let.

🔹 Co se stalo

  • Po noci plné alkoholu Ciucelis partnerku napadl, vláčel ji po domě a shodil ji i s židlí na zem.
  • Poté ji škrtil tak dlouho, až ztratila vědomí.
  • Když se probrala, zjistila, že zamkl všechny dveře a schoval klíče.
  • Vrátil se s sekerou a řekl jí, že ji „rozseká na malé kousky“.
  • Žena se zoufale pokusila uniknout — vyskočila z okna asi dva metry vysoko a běžela k sousedům.
  • Ciucelis ji pronásledoval, zvedl ji a snažil se ji odnést zpět do domu, ale kvůli jejímu odporu a křiku ji musel pustit.

Sousedé, kteří útok viděli, popsali, že s ní zacházel „jako s hadrovou panenkou“ a že měla jasné otisky prstů na krku.

🔹 Zadržení a útěk

  • Policie byla přivolána, protože útočník měl u sebe sekeru.
  • Po útěku z místa byl později nalezen spící v domě v Haddingtonu.
  • U soudu byl nejprve propuštěn na kauci — a utekl ze země.
  • Později byl vypátrán a extradikován zpět do Skotska.

🔹 Soud

  • Přiznal se k dlouhodobému domácímu násilí mezi roky 2020–2023, včetně fyzických útoků, kontroly, vyhrožování a omezování.
  • Případ byl veden podle Domestic Abuse (Scotland) Act 2018.
  • Soudce označil jeho jednání za „závažný případ domácího násilí“ a poslal ho do vězení na více než tři roky.

Zdroj a celý původní článek: zde

📰 West Lothian: Muž mířil napodobeninou zbraně na záchranářku, skončil ve vězení

 

17 Mar 2026


📰 West Lothian: Muž mířil napodobeninou zbraně na záchranářku, skončil ve vězení

Jednatřicetiletý Christopher Fairley, dlouhodobý recidivista z Bathgate ve West Lothianu, byl odsouzen poté, co u soudu zaznělo, že namířil imitaci střelné zbraně na zdravotnici, která se ho snažila ošetřit.

Incident se odehrál 30. srpna 2025 před hospodou New Royal Bar v Bathgate. Záchranáři byli přivoláni, protože Fairley ležel na zemi v bezvědomí. Když ho posadili na židli, probral se – a z jeho oblečení vypadla láhev alkoholu, což ho rozrušilo.

Podle obžaloby se Fairley začal chovat agresivně, vytáhl z kapsy napodobeninu revolveru s laserem a namířil ji na hlavu paramedičky Kirsty McDowellové. Její kolega mu zbraň okamžitě sebral.

Policie ho následně zadržela. Během převozu na stanici v Livingstonu Fairley:

  • močil v policejním voze,
  • opakovaně kopal a tloukl hlavou do interiéru,
  • lehl si do vlastní moči,
  • pokusil se uškrtit tkaničkou,
  • a napadl policistu kopnutím.

U soudu se přiznal k vyhrožování, napadení a k tomu, že mířil imitací zbraně na záchranářku. Státní zástupce uvedl, že má 11 předchozích odsouzení za výhrůžné chování a pět za porušení zákonů chránících pracovníky záchranných složek.

Obhájce sdělil, že Fairley trpí psychickými problémy, a soud obdržel posudek od forenzního psychologa profesora Garyho Macphersona.

Soudkyně Lady Ross označila jeho chování za „zcela otřesné“, ponechala ho ve vazbě a nařídila vypracování zprávy o jeho pozadí. Zdůraznila, že podobné činy musí být brány velmi vážně.

Vynesení trestu je naplánováno na 21. dubna 2026 u Nejvyššího soudu v Edinburghu.


Zdroj a celý původní článek: https://www.edinburghlive.co.uk/news/edinburgh-news/west-lothian-man-found-ground-33607165

čtvrtek 12. března 2026

Můj první rok se skotskou gaelštinou

 


Zdravím, toto je vlastně můj první blog po velmi dlouhé době, protože v těchto dnech prožívám své soukromé výročí, jenže možná v Česku platí za raritu. Chtěl jsem se o něj podělit, jelikož by pro někoho mohlo být zajímavé, a také jsem si asi po šesti letech něco důležitého uvědomil. Snad vás teto cesta se mnou bude bavit.

Nemám rád příliš dlouhé úvody, tak hned skočím na věc, jen bych se rád nejdřív ještě omluvil, že se mi možná nepodaří eliminovat všechny chyby. Dyslexie a dysgrafie jsou svině, ale snažím se s nimi bojovat a mít text co nejvíce citelný. Děkuji za pochopení, to není výmluva, upřímně se proti tomu snažím bojovat. Zmiňuji jí taky proto, že značně stěžuje učení a já i se přesto vydal cestou, kterou pro někoho může vyznívat šíleně a třeba úplně zbytečně, ale mě dává mnoho a dělá mi radost, tak to nevzdám. A co jde? Nadpis už dost napověděl.

Završil jsem rok intenzivního učení se Skotskou Gaelštinu, když tohle někomu z mých českých známých řeknu, koukají na mě jako tele na nová vrata, líbila se mi průpovídka: „No, sice se s tím nedomluvíš, ale jestli to dokážeš, byl bys cool.“ Mile jsem jsem na toho mladíka usmál. Někdo jiný zase řekl: „Já bych se neučil jazyk, který mi k ničemu není.“ Takové představy mají Češi. Jsem rarita student, co si vybral něco neobvyklého. Pravda stojí jinde. Není mi to k ničemu, mohu se domluvit, když chci, není to zbytečná frajeřina, má to cenu, vysvětlím

Nebavíme se tady totiž jen o jazyku, ale i o kultuře, identitě, existující národnosti v menšině a když vám něco činí radost, naplňuje vás to, tak proč se s tím nezabývat? Říká se, že k whisky se musí člověk propít, já se proučil ke Skotské Gaelštině. Za svůj život, za 2 měsíce to bude 40 let, co tu straším na světě, jsem vystřídal spoustu jazyků, tedy ne zase tuny, ale dost. A pokaždé mě to bavilo, ale pořád šlo jen o studium jazyka. Němčina na škole, italština kvůli oblíbenému pěvci, finština kvůli oblíbenému jezdci a jednomu kamarádovi, dlouho dělám angličtinu, kde mi chybí do úplného obrázku jeden zatracený dílek skládačky a netušil jsem vůbec oč jde. Pak to přišlo, já ten puzzlík našel. Zapadlo to. Klap a bylo to.

Před šesti lety jsem byl seznámen s jedním člověkem, tato osoba se rychle stala velmi blízkou, nežije v ČR, ale stejně jde o takového mého anděla strážného, s nejvíce cool zaměstnáním, ale taky famózním humorem. Skotsko a Irsko mě učarovaly už dětství. A jak jsem začal objevovat všechno kolem tohoto mého kamaráda, cosi mě začalo vyplouvat na povrch, třeba sounáležitost. Nejen společné zájmy, stejný humor, ale pohledy na život, stejné intuitivní vazby a od začátku jsem cítil, jakoby byl mým jakýmsi nebiologickým bratrem. Pak jsem zjistil, aniž by mi to nějak cpal pod nos, že je Skotský Gael. Ale rodilý, po rodičích. A dneska vím, že je to něco neskutečného, vzácného a mám neskutečné štěstí. Lidí s vazbami je více, ale toto je fakt něco. Celé to vyvrcholilo tím, že ho těšilo hovořit o své kultuře, hlouběji a hloupěji jsem se k tomu propracovával. Radost, smích, slzy. Nikdy jsem nezanedbával kulturní pozadí jazyka, který jsem se učil, ale tady nastal obrovský zlom. Zjistil jsem, že se učím jazyk ne kvůli koníčku – studia jazyků, ne kvůli oblíbeným záležitostem, ale protože mě to těší, něco mi to dává a otvírá mi to dveře, kde se cítím doma, že se jazyku věnuji kvůli jazyku, lidem a kultuře. To je změna.


Tha ialtag na cadal bun os cionn.


A pak, pocit, že pomáháte pokračovat něčemu výjimečnému bych řadil mezi ty mimořádné. Byl to neuvěřitelný a pestrý rok spolu, který mě nadchl pokračovat. Jedná se pro mě obohacování z více směrů než jazykem. Navíc ten obrovský vděk, když si jejich jazyk vyberete, podpora, pomoc, dodávání odvahy a vůbec celá gaelská mentalita jsou pro mě pohonem to nevzdat. Ale co mi ten první společní rok s jazyk dal?

Gaelština Galština

Gaelové Galové

Ale možná mnohé z vás překvapí, že Skotská Gaelština Skotština. A vůbec není podobná, ani příbuzná s angličtinou. Jedná se o keltský jazyk zatímco Skotština patří mezi germánské. Už jsem zašel tak daleko, že mě občas trochu vzteká, když to lidi pletou, tohle asi píšu, abych se omluvil.

Keltské jazyky jsou svérázné a strukturou se moc nepodobají těm, které známe běžně, ne ani ugrofinské vás tolik necvičí v trpělivosti jako třeba velština a zmiňovaná Gaelština. Tu a tam mi trochu tečou nervy, ale s rodilým mluvčím se zdá hned všechno snadnější. Nemusíte si spoléhat jen na přitroublou Zelenou sovu, která vám nevysvětlí gramatiku ani plynulost a nedá vám praktické rady.

A potom, onen pocit sounáležitosti a pocit, že moje srdce se vrací domů, počítám za nejdůležitější dopad. Tohle ale neznamená, že bych měl odpor k Čechům a jejich kultuře nebo tím pohrdal, když se někde narodíte, určitě ve vás kus z toho uvízne a budete mít tu zemi rádi a toto není odstavení se od všeho Českého, jen říkám, že jsem našel…. Sebe.

Vím, jak tohle zní a já se pokusím více o tom psát v dalších blozích a celou tu cestu vám ukázat. Já jen doufám, že se na mě nebudete hněvat za státní příslušnost českou, ale národnostní příslušnost Gaelskou. Neláteřím proti Čechům, nezatracuji je, jen prostě necítím celý život sounáležitost. To je celé. Budu rád, když se mnou zůstanete dál a já budu moci napsat mnohem víc než tohle, jelikož cesta k sobě sama nikdy není takhle jednoduchá a má mnohem větší množství aspektů. Do příště se prosím opatrujte. A já slibuji, že tento blog bude pestřejší než to vypadá, trochu deník, trochu zpovědnice a pak taky cesta ke knížce.

pondělí 9. března 2026

Úvodem

👤O projektu 


The Haar and Tatties je knížní a denníkový projekt psaný Vikim Sparksem, rodákem s Poličky žijícím v Brně, ale s gaelským srdcem, situovaný do skotského Lothianu. 

👤About my project


 The Haar and Tatties is a book-and-diary project set in Lothian, Scotland. written by Viki Sparks, born in Polička, living in Brno, but with a Gaelic heart,